Během dne, když řidiči vjíždějí do tunelu z jasně osvětleného exteriéru, je vnější jas mnohem vyšší než vnitřní. To brání jejich očím v okamžité adaptaci a vjezd do tunelu se jeví jako tmavá „díra“, díky čemuž je nemožné rozeznat detaily, jako jsou překážky a pomalu jedoucí vozidla. To představuje nejkritičtější a nejnebezpečnější problém u vjezdu.

Aby se zabránilo „efektu černé díry“, musí být ve vstupní části nastaven extrémně vysoký jas osvětlení, což znamená, že je nutné instalovat velké množství vysoce výkonných lamp, což má za následek extrémně vysokou spotřebu energie a obrovské provozní náklady.

Jas přirozeného světla vně tunelu se mění v závislosti na čase, počasí a ročním období. Vyšší rychlosti vozidel navíc vyžadují plynulejší přechod jasu, což klade vyšší nároky na návrh jasu vstupního osvětlení. Oslnění je také třeba kontrolovat, aby se zabránilo vzniku nových bezpečnostních rizik.

U nekvalitních nebo tradičních lamp dochází k výraznému poklesu jasu po určité době používání. Posun teploty barev vede k nekonzistentním barvám světla podél vozovky, což ovlivňuje vizuální komfort a bezpečnost. Iracionální úhly rozložení světla také vedou k nízké rovnoměrnosti osvětlení tunelu.

Nekompatibilita mezi zařízeními a protokoly napříč různými značkami a generacemi ztěžuje dodatečnou montáž stávajících tunelových světel. Inteligentní osvětlení je navíc drahé a vyžaduje vysokou počáteční investici. Dále je zde problém s interoperabilitou mezi osvětlovacím systémem a dalšími systémy, jako je doprava a bezpečnost.

Lidské oko potřebuje adaptační období při přechodu ze světla do tmy. Přechodová část je přechod ze vstupní části. Tento fyziologický proces zpoždění je hlavní příčinou bezpečnostních nehod.

Pokud změna jasu v přechodové části není plynulá a postupná, ale jsou zde zřetelné skoky nebo kroky, bude to nutit řidiče často upravovat vidění, což zvýší zrakovou únavu a nejistotu.

Aby byla zajištěna rovnoměrná jasnost vozovky, musí být lampy rozmístěny a uspořádány v určitém vzoru. Pokud je však rozložení osvětlení špatně navrženo nebo jsou lampy instalovány v nevhodném úhlu, mohou snadno svítit přímo do očí řidiče a způsobovat oslnění, které by mohlo způsobit nepříjemné nebo nepříjemné oslnění, což následně snižuje viditelnost.

Centrální část má velké množství lamp, které musí běžet 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, což z nich v tunelu dělá obrovského spotřebiče energie. Pokud by se používaly tradiční vysokotlaké sodíkové výbojky nebo neefektivní LED lampy, náklady na elektřinu by byly ohromující.

Monotónní osvětlení a uzavřené prostory mohou snadno způsobit u řidičů zrakovou únavu, sníženou koncentraci a prodlouženou reakční dobu, což je obzvláště patrné v dlouhých tunelech.

Velký počet lamp zvyšuje dobu údržby a zvyšuje výskyt poruch. Vadné lampy je tradičně obtížné včas odhalit, nebo je dokonce nemožné je odhalit. Údržba vyžaduje částečné uzavírky silnic, což zvyšuje provozní rizika.

Toto je klíčový a nejnebezpečnější bod na výjezdu. V okamžiku, kdy řidič vyjíždí z tunelu, je výjezd jako extrémně jasná „bílá díra“. Intenzivní oslnění způsobuje, že řidiči dočasně zatemní zrak a zhorší jeho zrakové funkce.

Ve vzácných případech, pokud je jas výjezdové části příliš vysoký a spojení s vnějším jasem je nepřirozené, může mít řidič při rychlém průjezdu v důsledku vizuální perzistence pocit, že portál tunelu je po výjezdu jako černý rám. Tomu se říká „efekt černého rámu“. I když to není běžné, může to také narušovat vidění.

Vysoce jasná světla určená pro výjezdovou část během dne mohou být v noci, za úsvitu nebo soumraku příliš jasná. To má za následek značnou spotřebu energie, když není potřeba. Tunel je navíc tmavý a příliš jasná výjezdová část se sama o sobě stává „bílou dírou“, což může řidičům způsobovat nepohodlí a oslnění.